Vnímám to tak, že všeho s mírou.

Naštěstí nejsme návštěvní typy - k lidem ani nelezeme, ani nikdo moc k nám, až na výjimky a na pravidelné sleziny u nás nebo u našich
S přáteli se scházíme zásadně na neutrální půdě, což znamená bez dětí.

Pokud se sejdeme s dětmi, je to holt dětské setkání a rozhodně odmítám zapřádat jakékoli složitější hovory, které by vyžadovaly více než výměnu jednoduchých souvětí.
Protože takové to:
"Hele, nedávno jsem četla fakt skvělou knížku - děsně silná věc - Tadíku, nemlať brášku, ne, nedám ti bublifuk, říkala jsem nemlať ho - no pojednává to vlastně o sociálním vyloučení...doprčic, Tadí, nech ten bublifuk, co jsem říkala? Ty máš hlad? Tak pojď sem, tady máš sušenku. Jak se říká? Ne, říká se děkuju! No... Vidíš, šikula, není zač... No o sociálním vyloučení kudlanky nábožně ve starověkých Pompejích. Je ti do toho nějak zapletený ten...no, jak se jmenoval... sakra Tedeáši, už toho mám opravdu dost..."

opravdu, ale opravdu veeeelmi špatně snáším