popis poreferendového dění z pera J.Zahradila, europoslance:

"








Jan Zahradil

1 hod ·

..

Prach si začíná po včerejšku pomalu sedat, z Brownova pohybu eurounijních molekul se dá zatím vyčíst zhruba toto:

1. V bruselských institucích začíná dle očekávání definitivně převládat duch pomsty, taková facka se neodpouští. Evropská komise (Juncker) a Evropský parlament (Schulz) budou chít vykopat Británii z EU co nejdříve, vnutit jí nějakou nevýhodnou sérii smluv, zkrátka udělat z ní odstrašující příklad, aby si to každý propříště rozmyslel. Nedá se vyloučit ani neoficiální subverzní podpora teritoriální dezintegrace Spojeného království (pozitivní náznaky směrem ke Skotsku a jeho členství v EU, uplácení přes fondy atd.). Na úterním plénu EP očekávám celkem zuřivé antibritské orgie a nějaké šílené prointegrační usnesení ve stylu "více Evropy". Samozřejmě od Junckera, Schulze nulová sebereflexe a vůbec ne nějaké úvahy o odchodu (btw Schulz by měl končit v prosinci, protože se převoluje vedení EP. Juncker určitě zůstane. K němu ještě dodávám, že plnou odpovědnost za něj má Evropská lidová strana, která ho na post protlačila, a tedy i KDU-ČSL a TOP 09).
2. Střízlivější tón zaznívá z národních vlád, které samy čelí vlně euroskepse vlastních obyvatel a vědí, že voliči se pozorně dívají. Udělat z Británie obětního beránka by se jim mohlo vymstít. Relativně rozumně proto mluví (zatím) Merkelová, pragmatický hlas podle mě zazní z Nizozemí, Skandinávie, střední Evropa by se měla ve vlastním zájmu přidat. Pobaltí a Balkán udělají jako vždy to, co se jim nařídí. Ve Francii Brexitem rozkurážená Le Pen útočí na establishment, který se ovšem tiše raduje z toho, že odvěký rival mizí z klubu a touží mu to ještě naposled "osladit" (kterážto tendence podle mě převládne). Španělsko, Itálie se bojí růstu regionálního separatismu, pokud by uspěli skotští separatisté s odtržením, očekávám od nich zdrženlivost.
3. Britové by měli zůstat v klidu, nenechat se vyprovokovat Bruselem, dodržet svůj harmonogram a plán. Čím větší hysterie na jedné straně, tím větší klid na druhé straně. Mají pár let čas a čas hraje pro ně, politická situace v evropských zemích se bude postupně měnit a s ní i atmosféra pro vyjednávání. Jejich hesly dne by mělo být "dokud není dohodnuto všechno, není dohodnuto nic" a "dokud jsme neodešli, jsme pořád tady". Je třeba si uvědomit, že Evropská komise a Evropský Parlament se cítí ohroženy, budou kopat kolem sebe a za sebe, za své institucionální zájmy, které se stále více rozcházejí se zájmy členských zemí EU. Proto by Británie měla jednat především s jednotlivými členskými zeměmi. Ty by si měly totiž také uvědomit, že ve "zbytku" EU ted´ na půdorysu jednání s Británií proběhne mocenský boj o to, kdo v EU definitivně drží otěže - jestli národní vlády nebo Brusel (EK a EP). Lisabonskou smlouvou si vlády nepochopitelně nechaly vydrápnout velkou část svých pravomocí, neměly by tuto chybu ted´ opakovat."