Ono nejde o tu přesnou půlku. Jde i o celkovoua atmosféru v tom vztahu, a taky ta jakých okolností se ta práce "navíc" odehrává. Já ve společné domácnosti dělám víc než muž, ale pocit tažného vola vůbec nemám, není to bráno jako samozřejmost a moje "ženská povinnost", a když nepremávám, jsem bez řečí zastoupena.
A hlavně tam vidím, že se muž může sám přetrhnout, aby on udělal dobře mně, zkrátka ta vůle po spokojeném soužití jde z obou stran, a to dělá strašně moc. V takové atmosféře pak totiž tak úplně neplatí počty "má dáti - dal", ale je to spíš "čím víc dáváš, tím víc máš".