Pam-pelo, děkuju, přesně!!! O alt. metodách toho moc nevím, lidé kolem se taky trochu snažili mě k tomu dotlačit, ale myslím, že když člověk není přesvědčen, že to funguje, fungovat to nebude. Spoléhám na úroveň lékařské vědy.
A to o změně zevnitř, to je hluboká pravda, se kterou souhlasím. Možná to bude znít divně, ale já si teď připadám nejšťastnější, co jsem kdy v životě byla. Těžko se to vysvětluje. Samozřejmě, trápí mě finance a únava a tak, ale to mě trápilo i předtím. A teď se tomu všemu mám sílu zasmát. Přece když nejde o život.. a začala jsem se mít konečně ráda. TAkže když někdo nechápe, tak mu řeknu ten příklad, že dneska si klidně vezmu z ledničky poslední banán, když mám na něj chuť. Dřív bych jej nechala dětem a kolikrát tam zčernal a pak jsem ho vyhodila. Takový pocit hořkosti trochu. Teď ho nezažívám, protože už jej v sobě sama nevyvolávám. Odstranila jsem ze svého života lidi, kteří mě vysávali. Začala jsem být pyšná na svoje tělo. Že po tom všem, co jej potkalo, tak statečně bojuje. Že se chová úplně předpisově. A připadá mi, jako by mi vnitřní hlas říkal: "Vidíš, konečně jsi to pochopila.Vždyť je to tak snadné, jen tys to pořád nechtěla vidět a ubližovala sis." A asi na tom opravdu hodně bude, protože mi lidi říkají, jak dobře vypadám i přes tu nemoc. Protože se prostě cítím šťastná a věřím, že tahle nemoc je má lekce a že jsem ji pochopila, poučila se, tak mě může v klidu opustit.