Dovolím si navázat na téma od Jentak ...
Jelikož starosti se seniory neminuly ani nás, a jak si tak čtu, že je to často podobné, čím dál intenzivněji přemýšlím o tom, že tohle prostě nechci udělat svým dětem. Radši se nechat uklidit někam do ústavu, než aby měly takové trápení. Já vím, že se mi to teď lehce říká, že pak nebudu zřejmě do žádného DD chtít, ale ta představa, že kvůli mně budou dospělé děti brečet do polštáře je strašná. Protože to asi často probíhá tak, že si ten senior vůbec neuvědomuje, co se děje, a pro to okolí je to tak veliká zátěž
Fakt to není o tom, že by se člověk nechtěl postarat, právě že naopak, ale nechci být takovým břemenem pro svoje děti, i když věřím, že chtěným břemenem.
Jak vidíte vy svou dalekou budoucnost ?