Třeba proto, že na to neustále v rodině narážíme. Například tehdy, když přemýšlíme, jak převúvěrovat bydlení a dosáhnout na větší byt za cenu, že se zadlužíme na další desítky let, a dětem je divné, proč někdo dostal velký dům s mnoha pokojíky, když nemá děti.
Nebo proč musela umřít babička, která za nimi chodila na návštěvu a která se zajímala o to, jak se jim daří, čím žijí, co je baví, byla nadšená z každé básničky, kterou se naučili, a která jim nosívala kouzelný košík plný dobrot (jahody, banány, žvýkačky...), a já vím, že nevyřčeno zůstává, proč se stejnou měrou nezajímá i ta druhá babička, která tu zůstala.

A proč se tím dál zaobírat? Jasně, nezměním to. Ale to neznamená, že se od toho lze tak jednoduše odstřihnout.