Kudlo,
ale děti kladou otázky úměrně svému věku a řekla bych, že vcelku logicky. Že nemá cenu se daným stavem věcí užírat, protože ho stejně nezměním, je pravda. Ale stejně se od pocitu hořkosti oprostit nedokážu. A můžu si stokrát říkat, že bych neměnila život mámy se třemi prcky za prázdný barák a prázdný život dcery, které se klepe bradička pokaždé, když matka zvýší hlas.
Věřím, že to, co mě štve, si natolik zapamatuju, abych si vždy dokázala vybavit, jaké to je, když se neměří stejně. A chovala se podle toho.