Whitep, mohla bys mi, prosím, upřesnit, jaký sdílím či nesdílím konceptuální rámec, jestliže mě hořce pobaví přemýšlení nad tím, jak pán s rakovinou sice brzy umřel, ale hezky zdravil sousedy, což se dočká poznámky, že nemoc splnila svůj účel?

Fakt by mě to zajímalo.

Potřebuje-li někdo ke své duševní či fyzické kondici (případně k obživě) tvrdit, že nemoc má svůj účel, nechť drží hubu před nemocnými či pozůstalými.

Tvé povýšenecké odsouzení těch, kteří nejsou holt pevně ukotvení v přítomnosti a nejsou úplně happy(schopni přijmout realitu s tím, že všechno je k něčemu dobré), když je žere rakovina nebo umře blízký člověk, je za hranicí jakékoliv základní slušnosti.

Nikdy jsem v žádné zdravovědné či jiné diskusi neobhajovala vědu před vírou a neslavila doktory před léčiteli. A vzhledem k omezeným možnostem a agresivitě klasické medicíny sama nevím, jak se jednou budu chovat. Zatím místo AD piju mučenku s měsíčkem.
Ale kvetoucí blbost a nabubřelost se line oběma tábory a budu se jí vymezovat, ať už ji bude hlásit profesor z Oxfordu nebo peruánský šaman. Je to stejný..