my jsme měli matikářku, která na nás za celý druhý stupeň křičela jednou, když jsme nějak vycukali jinou úču. Ona sama mohla odejít ze třídy a nikdo tam nepobíhal, neřval, všichni počítali. Občas někdo něco prohodil se sousedem, ale to bylo normální i když tam byla. Seděli jsme v lavici vždy lepší a slabší a když učivu někdo nerozuměl, ten druhý se mu to snažil vysvětlit. Až to selhalo, šli oba za ní. Nebyla u ní žádná drezura, měla přirozenou autoritu. Nikdy žádné tresty. Když viděla, že jsme přetažení, něco si s námi povídala- o přírodě, o nějakém pořadu, o válce, jak funguje rádio a jak si představovala, když byla malá, že jsou tam zavření trpajzlíci a bylo jí líto, že musí mlčet, když je rádio vypnuté.... Je to jeden z nejchytřejších lidí, co znám. A má stejnou autoritu i teď (přesluhuje v důchodu). Takže jsem zpět u toho, že ti dobří, motivovaní, talentovaní.... to umí a je jedno, jaká je doba.