O víkendu jsem navštívila nějaká dětská představení a musela jsem si opět léčit nervy. Při dětských představeních očekávám nějaký ten ruch, šepot, sem tam otázku či hlasitý projev, vrtění i zvuk padajícího angličáka. Ale s čím se nesrovnám, je, jak se chovají někteří rodiče. Mnohem hůř, než jejich děti. Koukají do mobilů, mluví nahlas, šustí bonbony, nosí si do hlediště láhve s pitím, které pak padají a vylévají se (předesílám, že se jednalo o ND ). Samostatnou kapitolou jsou (nejčastěji) babičky, které dítěti přežvýkají vše, vo se děje na jevišti.
Tentokrát to byla maminka, která seděla přede mnou. Hlavní hrdinka na pódiu pronesla: Kde jsou mé housle? A maminka k cca sedmileté dceři "polohlasem" (dle jejího mínění): Ukradli jí housle!
Měla jsem sto chutí se uštěpačně otázat: A vaše holčička je nevidomá nebo jenom tak hloupá? Samozřejmě jsem to neudělala.

Jsem tak nesnášenlivá jen já, nebo to vadí i vám?