tak zrovna tento argument fakt neberu, ž ony se na to nemusejí koukat...
chodíme s dětmi do divadla cca 1-2x za měsíc.. koukám vždy, byť tu pohádku vidím po několikáté.. jsou to dětská představení. Na filmy s nimi doma nekoukám, ale v divadle to považuji za minimálně slušnost a úctu k účinkujícím! Navíc když to uvidí u mě, v pozdějším věku by to dělali též.. že je to nezajímá, tak co by na to koukali.

vysvětlování - to beru u těch prťat, naše dvouletá - ano, tak občas vysvětlím, co se děje, ale pošeptám jí to do ouška.. starším řeknu, že otázky mohou klást až po představení. tečka. teď se prostě neruší. Nejsou paka, aby po otázce "kde jsou mé housle" nepochopili, na co se dotyčný ptá, kor pokud v předchozích událostech mu byli např zcizeny...

chroupání, apod to mě tolik nevadí, jako obecná bezohlednost rodičů - bavení se mezi sebou v době představení.. kdyby aspoň šeptem, ale často normálním hlasem.. toto jsme zažila např i na besídce, kde slavnostně vyřazovali předškoláky, ale jakožto smíšená třída (+ pár odkladů) tam byly matky, kterým tam ty děti zůstávali.. a při tom šerpování se tam začaly bavit, jako by to celé skončilo. Jedna babička je okřikla takovým způsobem, že ztichla i paní učitelka