V živé paměti mám jednu cestu do Chorvatska. V noci na dálnici, auto narvané až po strop, klukům byly 3 roky, nám upadl výfuk (auto bylo kvůli tomu 3 dny předtím v servisu). Od té doby víme, že s upadlým výfukem se do k moři dá zvládnout - tam nám ho opravili. Na té samé dovolené nám po prima večeři na molu spadnul jeden z kluků do moře. Naštěstí uměl vyplavat a udržet se na hladině, naštěstí minul betonový sokl, který byl dole. Skočili pro něj hned dva Češi najednou, peněženky v kapsách. Já byla v tom překvapení poněkud pomalejší, navíc jsem věděla, že se kluk neutopí .
A ještě jedna zimní historka, odjezd na týden do Krkonoš. Věci vč. jídla a veškeré sportovní výbavy pro 4 lidi byly konečně naskládané do auta. Honili jsme čas, věci na horskou boudu nám vezla rolba a tudíž jsme tam museli být akorát. Manžel strčil klíčky do zapalování a nic - jak v blbým filmu. Když to ani po opakovaných pokusech nevyšlo, volali jsme kamoše, kteří tam taky jeli, aby se u nás stavili s kabelem a zkusili dobít baterku - tak problém taky nebyl. Tak já začala honit po telefonu asistenci od pojišťovny, domlouvat půjčení co největšího náhradního vozu atd... A pak manžel přišel na to, že klíč od auta, kteý mu den předtím vypadl a byl spraven izolepou , má asi problém. Náhradní klíč fungoval bez problému a my tu rolbu nakonec stihli...