Jak kdy a jak v čem... někdy mě mrzí, že má kamrádka potíže a pokud mám ty možnosti, pomůžu. S nabízením jsem ale opatrný hlavně na větu "COKOLI si řekni"... pomůžu, ale nechci být za blba, lidi mě pak využívají..
Ale když vidím, že ta pomoc k něčemu je, angažuju se ráda. Piomohla jsem (dnes již bývalé) sousedce v krizi, v podstatě jsem spiáchala jejich přestěhování kblíž k rodičům, neboť to sami nedávali... hlavně kvůli dětem.. Povedlo se a já mám radost, protože vím, že o ně bude postaráno.
Takovej ten pocit, jak ty píšeš, "ještě, že to nepostiho mne" se snažím nemít a vyvarovat se mu. Každej, kdo si "libuje", že nemá nějaké problémy dostane od života ťafku v podobě něčeho jiného. Já zas říkám: "každej máme něco"