Tino, co mi teď naskakuje jako příklad - třeba u nejstarší dcery premiantky třídy jsem si myslela, že bude dál studovat, vdala se v 18ti - byla těhotná - takovou představu jsem teda neměla (tvrdila, že ensnáší děti) ..i když pravda, má to v genech . Ale samozřejmě jsem to přijala jako její život. Protože je jen její.

Nebo jsem si říkala, že když my nekouříme, nebudou kouřit ani ony...zatím kouří tři ze čtyř a manžel začal na "stará kolena" taky...

Nebo výsledky ve škole naší mladší dcery - ZŠ ukončila s příšernými známkami, byť ve SCIU byla nejlepší a s přehledem nad celostátním průměrem...počítač jí na "přijímačkách" automaticky vyřadil - tahle její akce šla vůbec mimo moje chápání, nenechala bych to dojít tak daleko, ale nakonec si to vyřídila sama...atd...

Ale myslím, že to jsou takové normální představy rodičů...není v tom zklamání nebo nepřijetí nebo tak něco, jen jsem si myslela, že něco bude tak...a ono to bylo jinak.
Ale to jsou jen takové střípky...všímám si, že čím dál víc respektuju lidi kolem sebe včetně svých dětí a fakt je, že je člověk tímhle hodně svobodný a klidnější, než když to tak ještě úplně nebylo.

Mám kolem sebe takové živé trenažéry.