Máme v rodině oba případy.
Jedno dítě vychytalo geny, využilo příležitostí a je na dobré cestě dotáhnout to dál, než rodiče (24 let,VŠ + dobrá práce).
Další děti - genetický základ slušný, k tomu poruchy učení, minimální ambice a snaha. Od mala považované za hvězdy, dokonalé, ať se děje, co se děje.
Nyní jedna bude opakovat maturitu v září, 3 předměty ze 4, druhá dokončila učňák.
Nicméně obě jsou sociálně a manuálně zdatné, takže se o jejich budoucnost neobáváme.
Vůbec si nemyslím, že míra spokojenosti v životě souvisí se vzděláním, takže jsme v klidu .