Máme tu jednu rodinu, otec úspěšný lékař, syn jedináček - takže ambice velké. Pokusil se, aby syn aspoň vystudoval (na konec jakoukoli) VŠ, tj. platil mi několikrát 1. ročník VŠ. Syn všech nechal,nic nedostudoval. Otec se smířil, syn není zavržený , ale ty pokusy byly zcela jasný (že to je nátlak tatínka a že se syn pokouší vyhovět).

Jinak souhlasím s tím, že dnes (nějakou) VŠ vystuduje leckdo. Jestli je to něčeho měřítkem či zárukou úspěchu, o tom mám osobně značné pochybnosti.

Já jsem stále přesvědčena, že nejlepší práce pro kluka je být elektrikářem , a to máme oba s mužem VŠ. Jestli ono to nebude tím, v jakých vrstvách se ti lidi pohybují, my nemáme moc přátel s akademickým vzděláním, takže běžně vidíme, že úspěch a životní spokojenost se stupněm vzdělání nesouvisí.

Jo, ale muž se snaží velkýho syna přesvědčit, že by mohl být lékařem , ten k tomu chudák nejeví žádné snahy ani chuť, no, má ještě pár let na rozhodnutí... Tak to možná čeká na našeho malýho (asi má tatínek nějaké vlastní neuspokojené ambice...).