Liško,
když o nic nejde, to ano.
Ale jako dítě ve škole jsem to prostě měla opačně - vyřeším úlohu a pak event. rozporuju zadání. Syn nechápe, že ve škole musí nejdřív řešit a pak se zabývat tím filozofováním, protože to pak má vliv na známku. Když má třeba příklad, kdy maminka peče nějaký buchty a pak je má dělit mezi určitý počet dětí, tak on nejdřív začne řešit, že si v normální rodině každej vezme tolik, kolik jich sní a nikdo nic nerozpočítává, že nemají všichni stejnej hlad ani stejně velkej žaludek, že není uvedený, jak jsou ty děti starý, protože logicky nesní batole stejně buchet jako puberťák atd. atd. Než se dostane k tomu, aby vydělil počet buchet počtem dětí, tak zvoní.