Při čtení jednoho článku mě napadlo kolik publikací zabývajích se výchovou dětí uvádí jako jeden z nejdůležitějších požadavků to aby byli rodiče ve výchově tzv. jednotní. Nedá mi to a musím zavzpomínat na svoje dětská léta, kdy byli oba mý rodiče skutečně jednotní a to na výbornou. Vždy kam až moje paměť sahá tvořili při každém problému a každé hádce dokonalou koalici a já stála na opačné straně. Taky si vzpomínám jak úzko a nespravedlivě mi pod tím bylo a jak jsem celé roky marně snila o tom, že by se alespoň výjimečně mohl buď jeden nebo druhý postavit taky jednou na mojí stranu a proti tomu druhému se mě zastat. Nedočkala jsem se nikdy protože rodiče držely tuhle zásadu konzistence ve výchově opravdu zodpovědně a nikdy neváhali využít svojí dospěláckou přesilovku a pořádně jeden druhého podpořit pokud se šlo proti mě. (Což ovšem nic nemění na tom, že pokud o nešlo o mě ale o něco jiného, tak už jim nedělalo žádný problém se pořádně pohádat) Vždycky si na s lehkou křivdou v srdci vzpomenu, když někde čtu o tom, že je nejdůležitější ze všeho, aby byli rodiče jednotní. Opravdu je to tak podstatné? Jste při výchově svých dětí vždy jednotní?