Tak nevím proč by každý nesoulad měl končit hádkou. Možná ty to bereš tak že jsou rodiče hned se vším hotový. Když už se můžou oba chtít normálně dohodnout, nevím proč by to nemohlo být i za přítomnosti (přispění) dítěte, tím spíš pokud se ho to týká.

Nebo se na to zkus dívat z trochu jiného úhlu pohledu. (i jak vidí Anett + 2) Řekněme, že bys viděla jak se děje křivda nějaké tvojí kamarádce ze strany, třeba jejího šéfa (příklad) pokud by se choval opravdu nevhodně, taky se jí (i před ní zastaneš). Ty budeš teď určitě namítat, že ona je přece dospělá žena, zatímco dítě se musí vychovávat. To je sice pravda, ale ani dítě a rodič nejsou vždy jenom v pozici toho kdo říká co se má dělat/toho kdo musí poslouchat, toho kdo vychovává/toho, kdo se podřizuje. V některých situacích můžou být klidně v roli dvou lidí co se zcela rovnoceně hádají/kooperují/dělají si naschváli, co já vím. Pokud vidím, že by se druhý z rodičů dopuštěl opravdu nevhodné a zjevné křivdy na mém dítěti, tak se ho zastanu jako bych se zastala jakéhokoliv jiného blízkého člověka a to ne z pozice někoho kdo vychovává, nýbrž s pozice úplně normální sounáležitosti s tím druhým člověkem, kterému se ta křivda děje (možná trochu složitě vysvětleno) a to klidně za jeho přítomnosti (i já bych byla vděčná za zastání) prostě dítě není jenom předmět vychovávání, je to taky člověk jako já a tak ho i beru.