Právě jsem si přečetla 4řádkový mail od mé matky, který mě srazil zpět do dětského traumatu. (úplně obyčejný provozní e-mail, ona o tom 100% nemá sebemenší tušení, že to ve mě vyvolá něco).

Můžete mi někdo říct, jak je možné, že mě to vždycky znovu dožene? Dávno dospělá, dávno samostatná, dávno s vlastní rodinou, dávno na ní zcela nezávislá... Nejsem žádný citový slaboch, jen tak něco mě nepoloží...

Někdy mě děsí, co ty mámy těm dětem dokážou provést, že je to honí celý život.
Někdy mě děsí, jestli já (a jaká) traumata vytvořím svému dítěti.

Přitom - opravdu ji oceňuji, zvládla nás vychovat sama v nelehkých podmínkách, neměli jsme žádný tragický dětství atd. - na to, jak byla mladá... Objektivně jako nic proti ničemu, ale kurnik, proč, proč, proč?