"Moje mama to taky delavala, ale dokazala jsem si s ni o tom promluvit a bylo na ni videt, jak ji to mrzi. Ted se snazi hodne kontrolovat, a kdyz nejakou perlu nahodou vypusti, tak se to hned snazi napravit "

Přesně.

Já bych byla moc ráda, kdyby mi moje děti řekly, pokud bych jim něco takovýho dělala. Mám je ráda, ale nepochybuju o tom, že můžu někdy udělat něco, co je zraní, a vůbec to netušit, a pokud by mi naznačily, co to je, tak se aspoň pokusím to nedělat.

Mnohem radši, než aby mi padesátileté dítě co stařeně nad hrobem sdělilo, že jsem ho něčím celý život deptala.

(Ale na 100% se to asi čekat nedá, jedno z mých dětí je cíťa natolik, že se ho v blbým rozpoložení dotkne naprosto všecko, kdybychom to měli beze zbytku respektovat, tak bychom se museli zbláznit.)