Fakt se mi nechce někdy věřit, když tu holky píšou o kamarádských maminkách, které je vždy podporovaly. Já to mám stejně jako ty, možná i horší.
Moje máma potkala moji kamarádku ve městě na křižovatce, a ta když se jí zeptala, že jak se mám, mamka se jí tam rozplakala, jak jsem "divná, jiná a jak jsem se změnila". Já se jen vnitřně odpoutala a nenechávám se dál zraňovat.
Zrovna teď nedávno tu byla a ráno mi radila v koupelně, jak se mám malovat, že to dělám blbě. No co už...