Podceňování se, nedůvěra v sebe sama, s tím už přes rok pracujeme s pomocí školní psycholožky. Neumím, nezvládnu, jsem k ničemu - to slyšíme jakmile má u něčeho vyvinout malinko víc úsilí a hned to vzdává. Od malička odmítala dělat cokoliv jí nešlo hned. Kolo, brusle, plavání, cokoliv. Ve škole taky. Přitom v kolektivu je oblíbená, normálně se zapojuje, je aktivní, kamarády má. Řekla mi to těsně před odjezdem k tátovi, dost mě to zaskočilo. Až se vrátí, v klidu s ní o tom ještě promluvím. Napadlo mě, jestli to tady už někdo nezažil se svými dětmi, nebo třeba sám se sebou.