Liško, ona je Římská říše nejpozději od renesance braná jako takovej ideál, ovšem ideál vysněnej. Ekonomicky šlapala, dokud žila z rabování, zhruba do Trajána (teda: šlapalo to v Římě, i když: jak komu, a Itálii, později i v přilehlejch oblastech: jižní Hispánie, Předalpská Galie, Sicílie..., v provinciích si žili dobře hlavně Římani: správci a usazený veteráni), Traján už musel zabrat nárazníkový státy na východě, aby se dostal k nějaký kořisti, protože Parthii a Arábii nebyli Římani schopný dobýt a o Germánii zájem neměli, nic tam nebylo. Od tý doby už válka nejen nepřináší zisk a neživí se sama, ale naopak odčerpává víc a víc prostředků, jak je říše víc a víc v defenzívě. Jen částečně pomohla reforma armády a přechod na mobilní obranu, kde klíčovou roli hrála jízda, stejně jako nabírání federátů. Ekonomicky říše produkovala převážně jen zemědělský výrobky; v čem se Římani vyznali, bylo dolování - ovšem zemědělský produkty šly hlavně na lokální trh a zlato a stříbro plynuly na Východ, výměnou za hedvábí a podobný zboží. Různý daňový reformy tu a tam něco trochu vylepšily (i rozšíření římskýho občanství na všechny dospělý v říši byla v podstatě jedna z daňovejch reforem), ale celkově byla doba po Trajánovi jedna vleklá krize, v závěru spíš už agónie. Římu a většinou i Itálie se ovšem i tak žilo dobře, živil je ten zbytek...