My jsme svatební legrácky nechtěli, všichni to věděli a respektovali. Ale byli jsme teď na svatbě, kde to bylo uděláno celkem vkusně, akorát to zabralo až příliš času z odpoledne/večera, na to bych dala pozor (to je můj názor, ne novomanželů).

Organizovaly to svědkyně - sestry ženicha a nevěsty, s pomocí jejich přátel, kterých tam bylo požehnaně (mají hodně zájmů, které rovněž hrály důležitou roli). Svatba byla spíš netradiční (venku na louce, nebyla svatební tabule, kapela, společná polévka, rozbíjení talíře, žádné ohlávky a koule na nohu - to řadím k trapárnám).

- na louce nejsou prahy, takže na konci špalíru se položil dřevěný práh a dva dobrovolníci udělali rukama bránu
- promítaly se fotky (jen maličko z dětství a potom hlavně ze společně strávených let, koníčky, cestování) s komentářem - projekci zhotovili ženich s nevěstou, ale ti mají s přípravami už tak hodně práce, takže je fajn, když se toho ujme někdo jiný (nebo lze udělat výstavu z fotek - to taky bylo).
- kvíz o znalostech zájmů toho druhého (popsat promítaný obrázek, nepoužít kořen slova, partner, který sedí zády, ho má poznat)
- sada praktických úkolů, opět založená na zájmech (ženich motorkář a nevěsta zahradnice; ženich měl přesadit kytky a nevěsta umýt špinavou motorku/odrážedlo) ale i "tradičních rolích" (ženich dostal prkna a hřebíky, nevěsta potraviny na přípravu jídla - to už se mi tolik nelíbilo), líbil se mi žebřík opřený o fasádu - ženich vylezl nahoru, snesl nevěstě modré z nebe (bonboniéru) a nasadil si lyžařské brýle, na kterých bylo napsáno "dones mi panáka whiskey" (ona měla učinit, co mu na očích uvidí). Pak si taky se svázanýma rukama stavěli dům (=stan), a další a další věci, všechny si nepamatuju. Důležité je mít na to vtipného komentátora a nepřehnat to (časově i jinak, některá nevěsta by si např. nechtěla zablátit šaty).