Umami,

předpokládám, že myslíš ne jako neotupuje.

U sebe bych taky řekla ne, ale fakt je, že nejsem dítě, jsem už, co se týká soucitu, na nějaké míře "usazená" dospělá osoba.

Za větší otupovače vlastně považuju spíše neustálé přívaly zpráv o všemožných nehodách/neštěstích/katastrofách, protože je toho tolik, že je to daleko za hranou "snesitelného strachu", takže si od toho budujeme vnitřní distanc, který se potom u mnoha lidí týká i bližšího okolí... neříkám, že je to pravidlo, ale podle mě je to časté.