Zdravím, zakládám téma jako reakci na nedávné, ve kterém jsme se zmiňovaly mj trápeni s našimi rodiči.
Já sama jsem vyrostla u táty, ktereho jsem v 18 odstřihla, neboť je vychovával,ale jen bil. S mámou to máme divné po oněm roce 1983, co se se mnou v náručí pokusila o sebevraždu - nevyšla,ja zdravá a ona přerušena mícha, navstevujeme se, mám syna, ona ještě taky má jedno dítě, ale ten vztah... jak jsem psala, pořád člověka o něčeho nutí,kazdy krok komentuje, mladší brácha s ní ora, já cokoliv řeknu za sebe - ten pohled... někdy si říkám, co mě ještě čeká.
Máte něco podobného s jedním nebo oběma?