Tak já to naopak za nutné považuju, ale uznávám, že je to každého věc. Nicméně do života nám to prostě vstupuje tak nějak samovolně. Třeba zrovna, když jedeme kolem Terezína a bavíme se s manželem a já řeknu, že je mi z toho špatně a mám mrazení, tak se mě dcera ptala proč? Co tam je? A to je příležitost odkrýt kousek té tragédie. A těch situací je dost a dost, takže fakt jsme o tom mluvili a mluvíme.