Přidat odpověď
Lído, nepovažuju tábor za dobrou příležitost k osamostatnování dětí, vlastně žádnou douhodobější hromadnou akci. Na něco takového bych poslala akorát dítě, které už takové věci dává. A ani ten nejpečlivější výběr nezaručí, že se něco nestane. Ta moje první ošklivá zkušenost je z tábora, který i po letech hodnotím jako velmi vydařený. Akorát jsem měla tu smůlu, že obětí šikany jsem tam byla já. Nebýt toho, že tam byla povolená v půlce jedna návštěva a naši to ze mě vytáhli, tak se na to nepřišlo.
Abych řekla pravdu, bohužel jsem asi nezažila žádnou obdobnou akci, na které by k šikaně nedošlo. Hádám ovšem, že naprostá většina zúčastněných o tom neměla ani páru a připadalo jim, že vše bylo v pohodě. Maximálně těch pár divných týpků se chovalo divně, ale oni jsou divný vždycky, že jo. No, já to věděla, buď jsem byla oběť nebo jiný outsider, se kterým jsem se dala dohromady, protože jsme na sebe tak nějak zbyli. S dospělýma jsme o tom nemluvili, na přímé dotazy odpovídali, že je vše v pořádku, neměli šanci, jen někdo, kdo dítě dobře zná, si mohl něčeho všimnout. Být vedoucím, tak to beru tak, že možný kontakt dítěte rodiče, je pojistka proti takovýmto situacím, dítě jim spíš něco řekne. Myslet si, že by to vždy poznali, je značná hloupost a podcenění situace.
Předchozí