Šuplíku já jsem na to šla někdy v roce 1998 s desetiletým děvčátkem, pro nějž byl di Caprio kultovka a proto pro mě ten film má půvabnou osobní hodnotu.
Dodnes, když je velké děvče doma a třeba něco tvoříme, pustíme si občas Titanic a parodujeme maminku Rose, jak říká:"Chceš aby naše vzpomínky rozfoukal vííítr
, nikdy jsem neměla možnost se na to dívat vážnýma očima.