Chodívám číst jména zavražděných v koncentračních táborech, Jom Ha Šoa bývá na Míráku, letos na Jiřáku, děti beru s sebou. Pro ty co neznají, každý dobrovolník dostane list papíru se jmény, které nahlas přečte. Přijde mi, že to je to jediné, co pro všechny ty, kteří byli vyhlazeni můžeme udělat, vyslovit nahlas jejich jména, která měla být na vždy zapomenuta. Je to hezká, i když smutná příležitost, bývá tam výstava fotografií a obrázků, které děti v té době nakreslily. A když vidím ty přeživší stařečky, jak hodně to pro ně znamená, to se nedá zapomenout. Děti to v rámci svého věku pochopily.