Nejezdím, nevolám, nevolají.
Ani jsem se nepídila, jestli na našem táboře existuje návštěvní den. Pokud by existoval, stejně bych váhala, jestli jet. A to ne kvůli svým dětem, že bych je rozlítostnila (jakože letos už určitě nerozlítostnila, jedno jelo potřetí se stejnou partou, druhé podruhé a obě se těšily), ale kvůli ostatním dětem, kterým by rodiče nepřijeli. I když bych ráda byla muška jenom zlatá a chvíli pozorovala ten cvrkot live, a ne jen přes videa a fotky na FB A líbilo by se mi zopakovat si svou praktikantskou minulost a naplánovat a zrealizovat noční bojovku
Našim drakům jsem mobil s sebou nedávala (stejně by nevolali, chtěli by mastit hry) a letos píšu už jen 1x týdně plus dostanou do druhé půlky pobytu balík s laskominami, obřími bublifuky a balónky na vodní bombičky. Jak je znám, každý z nich pošle jeden koresponďák, jestli si vůbec vzpomenou.
Škoda, že nejsou tábory na tři týdny. Děti tam mám pod dozorem, na vzduchu, u vody, užijí si hry, diskotéky, karneval, noční bojovky a mají 5x denně jídlo. Už se těším, že příští rok tam pošlu i (v té době už) pětiletou.