ahoj, dětství smutný. Strašný! Problémy budu mít já i mí sourozenci nadosmrti. Spoustu věcí řešíme doteď /brácha teda neřeší, ale je to v něm/. Pak jsme dospěli.Já mám syna. Chtěla jsem, aby poznal babičku. Byli jsme v intenzivním kontaktu. I jsme si plno věcí vyříkaly. Bolelo to. Musely jsme obě chtít... letos máma umřela. Za ty poslední roky jsem šťastná. Překonaly jsme to. Když umírala, byla jsem s ní. Minulost neminulost. Je to máma. Byla to máma. A strašně mi chybí. A už pořád chybět bude.
Já jsem pro to aspoň se pokusit to řešit zaživa. Pak už to nepůjde!
hezký léto, Štěpánka