Nejela bych, kdyby to vedoucí nedoporučili a věřila bych, že opravdu většina rodičů pokyn dodrží. Mně jako dítěti se na prvním táboře (po 1. třídě) stalo, že naši nepřijeli, protože na "papírech k táboru" byly návštěvy jednoznačně zakázané. Pravděpodobně to zakázané muselo být kvůli nějakým (asi hygienickým) předpisům, ale všichni ostatní (kromě našich) věděli, že v neděli odpoledne se s návštěvami počítá, nebyl ani žádný program. Tábor byl na 18 dní, ty neděle byly 2 a naši tedy skutečně nepřijeli (já byla přesvědčena, že jako jediní). Já tedy věděla o tom oficiálním zákazu, takže jsem jim to neměla nijak za zlé, ale ta 2 nedělní odpoledne (bez programu a sama) byla fakt krutá. Další roky už naši jezdili (na tento i jiné tábory, případně soustředění), stejně jako většina dalších rodičů, ale na rozdíl od těch storek tady si rozhodně nepamatuju, že by většinově byl odjezd rodičů zpět domů prožíván tak hrozně. Nějaká výjimka se určitě našla, ale nevybavuju si, já byla v pohodě, zásobována novými sladkostmi