Lenko, jojo, dlouhé dopisy jsem vnímala také spíš kontraproduktivně.
Chápu, že rodiče myslí na dítě a vzpomínají, co asi dělá, ale měli by se smířit s tím, že naopak to neplatí. Dítě je zabrané do dění v táboře a nevzpomíná, co asi doma dělají rodičové. A je to tak správně! Takže dlouhé dopisy jsem sice přelouskala, ale byl by mi úplně stačil stručný pozdrav. Sama se toho držím a píši dětem vždy jen stručný dopis nebo pohled jednou týdně, malým jsem také kreslila obrázky (ráda kreslím, tak jsem se vyřádila).
Balíky jsem zpočátku neposílala, protože vedoucí žádali, abychom neposílali. (Mně balíky také nikdy nikdo neposílal, nenapadlo mě nějaké chtít, na táborech jsme měli všeho dost). Ale záhy se ukázalo, že jsem jedna z mála, kdo to respektuje, a většina dětí balíky dostává. Tak jsem podlehla naléhání a vždy pošlu jeden balíček pochutin, příjemce balíku prý vždy po obědě uspořádá pro ostatní "piknik".