Tak na informace má uvedenou mě. Myslím, že když si vyřval to propuštění, rychle utíkal a prostě už čekal dole na parkovišti. Navíc ani on sám neviděl, jak to vypadá. Já se teda přiznám, že když jsem to poprvé viděla, zamotala se mi hlava a musela jsem si loknout něčeho ostřejšího, ač lihoviny nepiju vůbec. Do té doby bych si nikdy neuměla představit, že budu toto schopná ošetřovat. On prostě prchnul, myslel si asi, že to nebude tak hrozné, že si s tím doma poradím. Já čekala zašitou ránu. Doma jsem nevěřila svým očím. A jak tu někdo psal o mamince- maminka už nežije.