Mám podobnou zkušenost, v mém oboru a blízce příbuzných si taky nevybavuju nikoho, kdo by měl nějakou pravidelnou brigádu, maximálně tak občasné víkendové nárazovky. To prostě moc nešlo. Rozhodně ne v bakaláři, magistr byl volnější, zejména ke konci se už něco dalo, zejména při prodlužování (v mém oboru poměrně běžné z důvodu sezónnosti studovaných jevů), obvykle už to ale bývalo působení na budoucích pracovištích s přizpůsobenou pracovní dobou nebo dohody o práci. Rozvrh natřískaný od pondělí do pátku, od rána do večera s okny mezi předměty, běžné blokové kurzy a to včetně doby prázdnin. Si vybavuju, že jsme nějak na konci žádali o prominutí překročení horní hranice kreditů za studium nebo tak něco .
Dceru bych taky tlačila do nástupu na VŠ, vycestovat a věnovat se zájmům může potom. Ona ta závislost na rodičích v pozdějším věku už taky poněkud brnká na nervy člověku samotnému. Mně už takhle to studium přijde strašně natahované. V 19 už mi hrozně lezl na nervy gympl, i když jsem ho měla ráda, v 25 se to opakovalo s VŠ, prostě už jsem se potřebovala posunout jinam, zbytečně bych si další rok nepřidávala.