jo,jsem ráda za tu svoji "tvrdost",což je ve skutečnosti ale rodičovská láska a přání,aby se naši potomci měli jen dobře;ale v tomto jsme oba s mužem jednotní naštěstí,a že to nese ovoce;jo a já taky velmi nerada čekám - na cokoli,ve frontě,na skutky, jsem hrozně netrpělivý člověk v tomto a jakmile se saze nahromadí,začnou panečku bouchat a to tak že hodně.
I když vy to s ním myslíte dobře,tím věčným vaším váháním mu prokazujete bohužel medvědí službu.Otcovo rázné rozhodnutí by pro něj mělo podobu zlata,než se úplně kluk zpovyká a zcela ztratí smysl pro nějakou povinnost.