Báro, řekla bych, že tohle platí až v pozdějším věku. V tom věku po dvacítce se to mnohem snáz zvrhává v poněkud bezcílné placatění se. Prostě řada lidí tu přílišnou svobodu nedá a potřebují nějaké ukotvení se, nějaký konkrétní cíl. A někdy potřebují i ten tlak okolí, aby se ho drželi. Zahraniční zkušenosti mohou být cenné, ale ta zkušenost vytyčit si cíl, jít za ním, něco mu obětovat, něco kvůli tomu odložit, a splnit si nejdřív povinnost, ta se v životě taky sakra hodí. Dcera zakladatelky není v situaci, kdy by úplně nevěděla, co chce dál, jen ji pro tu chvíli zlákalo něco jiného. Ale tady bych viděla, že to něco může počkat, až se poněkud ukotví a vytyčí si svůj cíl, ke kterému bude směřovat, i když třeba později udělá odbočku někam jinám, má se kam vrátit.