Libiku, jasně. Ve čtrnácti je ještě opravdu hodně brzy. (Ačkoliv já jsem byla výběrem svého čtrnáctiletého potomka příjemně překvapená a doufám, že bude tak mile mému vkusu vybírat i do budoucna )
Ale přijde mi, že dneska se to období zrání a pochyb, zda by se ke mně lépe nehodil ještě někdo lepší, nezdravě protahuje do středního věku.
On se člověk mění a vyvíjí pořád, to by mohl být nekonečný proces.
Lepší podle mě je, když se sejdou dva mírně nehotoví a formují se spolu, než když se příliš hotový a vybroušený jedinec snaží napasovat na druhého vybroušeného.