O nechávání zbytků "ze slušnosti" jsem do dnešního dne nikdy neslyšela.
U nás je známkou toho, že hostovi chutnalo, že sní všechno, ale v žádným případě bych ani to nehrotila. Vnímám to jako Lídaa4 - pokud mám možnost sama si určit, co bude na talíři, tak bych měla až na naprostý výjimky dojíst, pokud mi na talíř nakládá někdo jinej a nemůžu si říct kolik (jako v hospodě), tak sním tolik, na kolik se cítím, a nemám problém nechat zbytky. Totéž praktikujem vůči dětem - doma si můžou naložit/říct, kolik chtějí, ale pak by to měly dojíst (dali jsme si s vařením práci a je škoda zbůhdarma to vyhazovat, když sám člověk může regulovat, co dostane na talíř,) v hospodě je to fuk.
O zvyku, že ženská dojídá zbytky po chlapech z talířů, slyším dneska taky prvně a uvažuji, co dělá taková osoba mimo zdi psychiatrického zařízení. Divné a pitomé.