mám ted těžké období (odchod manžela a malý děti) a jsem obecně nervák a přecitlivělá, takže:

-fyzický pohyb (někdy se těžko donutím, ale když se donutím, je to pak lepší)
-chůze a běh. nemám-li doma děti, prostě vyrazím a jdu a jdu
-někdy kontakt. Mám super sousedy i kamarády. když cítím, že bych se nejraději zabila, že tu bolkest nesnesu, volám, jdu na návštěvu....zaplatPB za lidi kolem mě!!
-psala jsem třeba i tema na roDinu.cz, pomohlo mi potvrzení toho, co jsem myslela, že ve stejné situaci se nachází/nacházelo mnoho lidí. Že ta dusivá bolest, kterou nemohu unést, je stejná u mnoha jiných. ŽE moje jedinečnost v žalu není tak jedinečná, že ony to zvládly taky. Taky se trápily...a daly toé. ŽE jo, mám zdravý děti a tj dar, mám přátele, tj dar. Prostě nemůžu mít všechno a mám toho vlasně dost, jen to v té mlze nevidím.... a ženy púřihodily i konstruktivní rady.
-někdy prostě brečím
-někdy na sebe mluvím do zrcadla. asi tj trochu pošahany, ale něky k sobě mluvím jako bych mluvila k cizímu

PŘEJU, AT JE LÉPE!!!