Šuplíku, jojo, taky jsem jako zdravotnice na táboře zažila lecjakou zatajenou chorobu. autismus taky (ve výsledku dívčina musela mít prakticky celou dobu tábora vyčleněného jednoho dospělého, který ji hlídal).
Nejvýživnější bylo zatajení vážné psychické choroby, rodiče se rozhodli, že dítku "dají přes léto odpočinout od léků", nikoho z nás to nenapadlo do chvíle, kdy se dítko závažně sebepoškodilo.
Rodiče zatajují závažné nemoci opravdu často, asi se bojí, že jinak by dítě na tábor nebylo přijato. Což je namístě, "naše" autistická dívka tam neměla co dělat. Mohla by bývala jet, kdyby s ní byl nějaký její doprovodný dospělý, takto to bylo dost průšvihové, protože to významně snížilo dohled dospělých nad ostatními dětmi, a naštěstí tam pak už jezdit přestala.