Mám dvě feny. Ta starší je můj soul mate, s tou jsem prožila hodně. Je jí 14. Když jsem jí nedávno vezla na veterinu, přišel i soused se slzou v oku - vypadalo to na mrtvici, padala do stran, podlamovaly se jí nohy. Ale byl to zánět vnitřního ucha Tak upgradovala a je tu s námi dál. Ta prakticky nikdy nepotřebovala vodítko, i když toho se mnou hodně prošla. Bydlely jsme i týden v Berlíně ve squatu. To je už pravěk. Mírná, přátelská, veselá. Tchyně si jí brávala na běžky, tchán si bere obě na procházky.
Mladší je takovej medvídek, moc hodná a učenlivá. Ale přeci jen ten čas. Tři děti, syn potřebuje víc pozornosti... manžel taky nějakou . Prostě je znát, že na tu první bylo víc času, neznala jsem ještě ani manžela, když jsem si jí pořídila, spaly jsme spolu v posteli, zná mě dobře a já jí. Povídáme si beze slov, jen očima. Když je smutno, tak se dívá, jako když ví...