Není povýšenecké spíše to, popírat, že jsme (teprve) na určitém stupni vývoje, tj. předpokládat, že naše vědomí a chápání představuje vrchol dosažitelného?
To ovšem zase čteš něco jiného, než je psáno, ty. Nic takového jsem nepsala a ani nikdo jiný tady.

Mně to přijde nezralé, ta apriorní neschopnost a neochota připustit, že někdo jiný ví/vidí víc/výš/hlouběji nebo že se zbavil nepotřebných myšlenkových schémat (např. to "moci za něco").
No, mě fascinuje přesvědčení, že ten, kdo není ochoten připustit, že někdo jiný vidí výš atd., jsme "my" a ne "vy". Z mého hlediska hledíme na věci různě a ne, váš pohled mi nepřipadá "výš", připadá mi jiný, v mnohém inspirativní, nikoliv "vyšší", nehodnotím nás na "vývojovém žebříčku", poněvadž to je zase z mého pohledu nepotřebné schéma - "ti co vidí dále/lépe/hlouběji a ti, co zatím jaksi neprozřeli".

Navíc z mého pohledu je podezřelé každé schéma, které mě při uplatnění na sebe zařadí do té "lepší" skupiny. Je to například jedna z pastí křestanského (a vlastně i "jinověreckého") myšlení, to rozdělení na my - věřící, chápající, případně osvícení, povznesení a kdovíco ještě - kontra oni - ještě ne dost "vyzrálí". Ježíš před tím výrazně varuje a opakovaně v tom ráchá čumák farizeům i svým učedníkům.