Já dnes taky, ale tehdy jsem byla mnohem mladší, cítila jsem se handikapována batoletem, před kterým jsem nechtěla vyvolávat hádky, s řemeslníky jsem přicházela do styku jednou za uherské století a trochu jsem se obávala, že se na nás ten zedník vykašle a já budu shánět jiného (byli tehdy nesehnatelní) a žít v rozbořené kuchyni.

Školu v jednání se řemeslníky mi poskytla má současná práce. Ale je fakt, že jak mi některý řekne "paninko" (zmiňovala myslím jak), odepisuji ho, i kdyby mi dal cenovou nabídku a termín lepší než všichni ostatní. Mám na to hezký předsudek