"kdyby mi otec dítěte volal, že mělo úraz, a reagoval by na moje dotazy stylem "už je to stabilizovaný", vyvolal by ve mě v takovém okamžiku velmi logický dojem, že "to" stabilizované nebylo, dítěti šlo o život a on mě neinformoval. Pak by šlo o život jemu, a to jsem velmi klidná osoba."

Toto se přiznám, že mám problém pochopit.

Ten partner by byl pravděpodobně v situaci, kdy by musel něco dost intenzivně řešit. Já si sedím někde v klídku na zadku a budu ho zabíjet za to, že mi nechtěl volat v momentě nejistoty (a hodit mě do těžkejch nervů), ale až bude o něco víc jasný, co a jak dál?

Pravděpodobně se zaplaťpánbu nejednalo o situaci, že "dítěti zbývá posledních pár minut života", vycházím z toho, že otec není anetický psychopat a že měl pravděpodobně dost jiných věcí na práci, ale jen že to pravděpodobně neprožívá tak dramaticky.

Sama bych velmi pravděpodobně dala přednost tomu volat až v momentě, kdy by dítě mělo po vyšetřeních (v situaci, kdy by bylo jasný, že o život mu nejde), protože vím, že by muž byl pochopitelně nervózní, ale nemohl by s tím nic dělat.

Nevidím v tom, že někdo neprožívá věci tak dramaticky, nutně jeho špatnej povahovej rys, někdy je to dokonce výhoda.