Přesně, Anuno.
Já když držela dítě s teplotou 41,3 st. a řešili jsme s doktory "záchranu života" při otravě krve, tak mi bylo všechno okolo ukradený. Ani jsem nevěděla, jestli přežije a nezemře mi v náručí.
Mezitím proběhlo stanovení diagnózy, konzilium dětských lékařů, podání léků do žíly, posečkání zda zaberou. Když zabraly, tak i poslání po cca hodině prodlevy na chirurgii na UZV dutiny břišní. Tam čekání další hodinu. Další přesun na dětskou chirurgii.
A teprve s papíry v ruce cestou zpět na infekční oddělení jsem informovala otce dítěte. Můj rozhovor byl něco takového:
"Ahoj, malá prodělala nějaký šokový stav, zřejmě otravu krve, jsme po všech vyšetřeních, teplota klesla, mám ji u sebe, ŽIJE,a jeví se už zaléčená a vpořádku, náhlá břišní příhoda to není, jdeme z vyšetření"
Upřímně řečeno kdo tohle zažil pochopí co je to za silný zážitek, mohu říct, že to beru tak, že tatínek může být šťasten, že tohle privilegium to zažít padlo na mě.