Větu "stejně už tu dlouho nebudu" slýchávám od maminky cca od svých 16 let. Mamka dost prožívá jakékoliv zdravotní problémy a docela ráda zveličuje (když jí pak doopravdy něco je, tak to zase bagatelizuje) Pokud s tímto lamentováním začne, komentuji pravidelně slovy "ale maminko, nech si ty planý sliby, ty černý šaty z maturáku, co jsem měla mít na tvůj pohřeb už mi dávno nejsou" čímž jí připomenu, že mi tehdy doopravdy doporučovala černé šaty na ples "co kdyby" a je ticho.

Ale taky je pravda, že už mi rodiče (oba skoro 75) ukázali, kde mají důležité doklady, seznamy komu poslat parte, vím kam a jak chtějí pohřbít a podobně. Toto ale proběhlo (na rozdíl od "planých slibů") ve velmi pragmatickém duchu, vzala jsem to jako fakt a bohužel mají pravdu, v tomhle věku neví dne ani hodiny.