To jsou ta lidská práva...

Teď jsem četla rozhovor s Markem Pávem, náměstkem ředitele a primářem oddělení psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Z toho, co říkáte, ale vyplývá, že byla sice agresivní a nebezpečná, ale nikoli duševně nemocná.

Člověka, který vyhrožuje něčí smrtí, bychom v tomto ani v jiném případě nepropustili. To, kdy musíme a kdy nesmíme informovat policii, má určité mantinely. My musíme takovou informaci poskytnout, pokud nám to pacient povolí nebo v zákonem stanovených případech. Samozřejmě že když je osoba nebezpečná a kupříkladu uteče, tak policii informujeme. Stejně tak když jde o nemocného, který má nařízeno ochranné léčení. Tehdy telefonicky okamžitě dáváme policii popis té osoby, aby mohla vyhlásit celostátní pátrání.
Tato situace však nenastává, když je nebezpečnost způsobena jinými než chorobnými důvody, což mohou být i například agresivní povahové rysy. Poté, co u takového člověka vyloučíme duševní nemoc, tak mu samozřejmě nabídneme pomoc, ale pakliže je dobrovolně hospitalizovaný, má právo odejít.

Pacientky z léčebny ale uvedly, že tato žena téměř každý den někoho napadala a vyhrožovala ostatním smrtí. Tvrdil jste, že byste takového člověka nepropustili.

Pakliže vyloučíme to, že je skutečně přítomna porucha, která podmiňuje takové chování, pak jsme ochotni takového člověka pustit. Zvláště pokud takový člověk navíc porušuje řád nemocnice, který se dobrovolně zavázal dodržet.
.....
Velmi mě překvapila poslední dvě souvětí.